Novinky

Předsedkyně strany kandiduje do senátu a o hlasy voličů bude usilovat ve volebním obvodu č. 15 - Pelhřimov. “Po zralé úvaze jsem se rozhodla kandidovat a pokud získám důvěru, chci být silným hlasem všech občanů na Pelhřimovsku a Jindřichohradecku v horní komoře našeho parlamentu.”

Je vizitkou každé společnosti, jak se umí vypořádat se svou minulostí, přijmout přítomnost a myslet na budoucnost. Z minulosti se máme poučit a vzít si z ní to podstatné, abychom neopakovali chyby, kterých se dopustili naši předkové.

Snížení administrativní zátěže je oblíbeným evergreenem všech politických stran. Realita? Digitalizace stavebního řízení, superdávka a nejnovější „hit“ – Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele. Praxe ihned po zavedení ukázala, že místo slibovaného zjednodušení nás čeká spíše hromadná lobotomie nebo doživotní renty pro mzdové účetní v psychiatrických léčebnách.

V osudí se neprohání jen dodavatelé stavebních zakázek, ale díky sponzorům i dárci krve. Ti mohou vyhrát například vstupenky na hokej, balíčky zdravého mlsání, nebo permanentku do sportovního studia. Štěstí v podobě permanentky měla i naše členka Renata Donátová, která chodí pravidelně darovat krev. Vyzvedla si jí při krásném 46. odběru.

Zrušení koncesionářských poplatků demokracii nijak neohrozí, ani nezpůsobí cenzuru. Ty věčné dohady ohledně rušení koncesionářských poplatků, kterých jsme v posledních dnech svědky, mi přijdou zcela zbytečné.

Bolí mě, jak se z naší země kvůli konfliktu vláda versus hrad stávají dva nesmiřitelné tábory. Včerejší demonstrace v Praze, je toho dalším důkazem. Přitom by stačilo, kdyby se politici k sobě chovali slušně, s úctou a respektem k sobě navzájem i k výsledku demokratických voleb. Nic z toho se bohužel neděje.

Mělo to vypadat jako obyčejný prodej firem vynucený zákonem. Ve skutečnosti sledujeme mistrovskou partii, kde se miliardové majetky Andreje Babiše staly palivem pro vzestup nového mocenského bloku. V něm se potkávají zájmy Karla Pražáka, skupiny PPF a největších českých zbrojařů.

V uplynulých dnech dostáváme kusé informace z médií o záměru MŠMT, kteří mají plánovat celorepublikový zákaz používání mobilních telefonů na školách.

Filip Turek byl sice formálně jmenován vládním zmocněncem pro klimatickou politiku a green deal, ale to ve výsledku nic neřeší. I když tímto elegantním krokem vláda de facto obešla rozhodnutí prezidenta Pavla, jde pouze o technické řešení, které je podle řady právníků protiústavní a neumožní mu ministerstvo fakticky nijak řídit.

Dne 9. prosince 2025 byl v České republice jmenován nový premiér. Tato událost přichází na pozadí dlouhotrvající politické krize, která otřásla vládou a vyvolala diskuse o potřebě reforem v rámci politického systému. Jmenování nového premiéra je výsledkem složitého vyjednávání mezi hlavními politickými stranami, které se snažily dosáhnout konsenzu a stabilizovat politickou situaci v zemi.

Jsem moc ráda, že se většina našich občanů rozhodla jít nakonec volit. To je pro naší demokracii skvělá zpráva a za to Vám všem patří velký dík. Volební účast skoro 70% je skvělá. Gratuluji vítězi voleb hnutí ANO a věřím, že bude schopno sestavit akceschopnou vládu. Stejně tak blahopřeji všem zvoleným poslancům.

Kauza Dozimetr mne přivedla k jisté úvaze. A i když jsem se touto kauzou inspiroval, má úvaha nepojednává o (po)trefené huse ze STANu, ale obecně o konání všech politických stran zastoupených v PS.

Nejen starostové, ale i jiné politické subjekty se většinou s velkým mediálním humbukem vyviní z nějakého toho „pochybného“ daru, kterého se jim občas dostane od osob jim nehodných v rámci obdarovávání politických stran.

Ano je. A to i v naší zemi, kde se její čelní politici předhánějí ve výrocích, v jakém to že dokonale právním státě žijeme.

Jistě jste již zaregistrovali mediální štvanici ohledně jedné školy, která změnou školního řádu zakázala nosit tepláky do školy. Zároveň zmíněným řádem definovala vhodné oblečení pro žáky. Je to v pořádku, nebo ne? Znovu se našlo téma, které republiku rozdělila na dvě znepřátelené skupiny, kdy jedni tvrdě bojují proti, protože to údajně zasahuje do práv a svobody dětí.

V ten den bylo před bouří, kdy manžel přišel domů a po 21 letech přiznal, že má milenku a že s ní chce být. Žena zkoprněla, stála jako opařená a přesto, že už nějaký čas něco tušila, nechtěla si připustit, že by zrovna on byl něčeho takového schopen.

Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2025 se blíží a česká politika začíná nabírat na obrátkách a čeští politici neúprosně bojují v debatách, kontaktních kampaních a na sítích o hlasy voličů. Pro mnohé občany jsou tyto volby klíčové, protože právě v těchto se rozhoduje o budoucím směřování země.

Dostala se mi reakce na jeden z mých předchozích článků, ve kterém zpochybňuji kvalitu insolvenčního zákona, tedy řízení, které by nemělo být ničím jiným, již ze své podstaty, než eticky vedené řízení s cílem dosažení co nejrychlejšího, nejefektivnějšího a nejtransparentnějšího vyřešení úpadku dlužníka a jeho vyrovnání se s věřitelem.

Novela školského zákona, schválená poslaneckou sněmovnou s účinností od 1.9.2025, omezuje možnost odkladu povinné školní docházky a ruší přípravné třídy.

Poslední schůze poslanecké sněmovny tohoto volebního období, nabídla velmi zajímavý moment, který lze s jistotou nazvat jako „dárek pro nejbohatší“!

V minulém týdnu se v Německé spolkové zemi Porýní-Falc rozhodli, že na školách zakáží neohlášené texty s odůvodněním, že škola nemá být místo, kde se na děti vytváří tlak a že škola by měla být místo, kde se žáci cítí spokojeně. V České republice to závisí na pravidlech dané školy. Ze své praxe mohu potvrdit, že jedeme ve stejné lince jako ve zmíněné spolkové zemi. Pojďme se teď podívat, jaké to má z mého pohledu následky.

V tomto krátkém pojednání o (NE)schopnostech našich politiků,poskytovat svou vládoužádoucí služby společnosti, si dovolím pracovat s principy logické úspornosti.

Je nesporné, že se české zákonodárství topí v různých zákonech a normách, které, nejen že nejsou pro širokou společnost přínosem, ale jsou doslova až toxicky škodlivé, což by mohlo vést přinejmenším k polemice. Abychom mohli s někým polemizovat, musíme být minimálně dva.

Volby 2025 se blíží. Volby jsou to důlěžité, protože se jedná o volbu našich zástupců do poslanecké sněmovny parlamentu ČR. Mnoho z nás si klade otázku - Jak se správně rozhodnout a najít tu správnou politickou stranu, kterou podpořím svým hlasem? Nabízíme průvodce, který vám pomůže se zorientovat v politické nabídce a vybrat si kandidáta, jehož program nejlépe odpovídá vašim hodnotám. Pamatujte, váš hlas má sílu.

V momentální předvolební době snad neexistuje téma, které by politik (a nezáleží, zda se jedná o vládního, či opozičního) neuměl vyzdvihnout do výšin až nesmyslných příslibů lepších zítřků. I když se včerejšek, vlastně běžně už dnešek, i přes veškerou poctivou snahu jednotlivého politika, příliš nepovedl.

Nová politická strana, Výzva 2025, strana pro děti, rodiče a prarodiče, vstupuje na politickou scénu nedlouho po svém založení rovnou z "ostra", a to kandidaturou ve volbách do Poslanecké sněmovny ČR, ve všech krajích České republiky.

Jedním z hlavních cílů strany VÝZVA 2025 je provedení reformy důchodového systému. První, co běžného občana napadne, je: „Zase reforma, těch už bylo…“ Je tedy reforma potřeba? Ano, je. To, co předchozí vlády prezentovaly jako reformy, nemělo s reformou nic společného, nešlo totiž o novou formu průběžného pilíře. Neodstraňovaly principiální vadu průběžného systému.

Jedním z hlavních cílů strany VÝZVA 2025 je narovnání ekonomických podmínek pracujících rodin s dětmi.
Narovnání? Je co narovnávat? Rozhodně. Srovnáte-li životní úroveň rodiny s oběma rodiči pracujícími a se dvěma dětmi se stejně schopnými a pracovitými lidmi, kteří děti nevychovávají, pak životní úroveň rodiny s dětmi je výrazně nižší.

Celkově stát vydá ročně až 19 miliard korun z rozpočtu na financovávání neziskovek. U mnohých ani nevíme čím se zabývají a komu vlastně slouží.

Před propadem porodnosti nejde strkat hlavu do písku, naopak je třeba urychleně jednat! I když jde o problém celé Evropy, u nás je tempo propadu skoro nejvýraznější. Máme nejnižší porodnost od vzniku Československa!
Za poslední tři roky Fialovy vlády navíc klesla celková plodnost z hodnoty 1,8 na 1,3 dítěte na ženu, což je strašně málo.