Je možné, aby byl zákon nadřazen právu?

Ano je. A to i v naší zemi, kde se její čelní politici předhánějí ve výrocích, v jakém to že dokonale právním státě žijeme.

V předchozích článcích jsem popsal stav, kdy jsou některé vadné závazné zákonné normy nadřazeny lidským právům. Opakovaně jsem zdůraznil, že mé připomínky se týkají právě jen a pouze těch nekvalitních norem, nikoli institucí, které jsou, byť i jen částečně, ve svém konání vázány těmito zákony, obsahujícími někdy až toxicky škodlivé normativy (insolvenční zákon, zákon o veřejných dražbách, zákon o zvláštních řízeních soudních, zákon o obcích, zákon o bankách, apod.). Ve všech těchto institucích pracují lidé, kteří se stejně, tak jako já, musejí potýkat s vadnými zákony a věřte, že zdaleka ne všichni podléhají možnostem nekale se obohacovat, byť jim to zákony umožňují.

Co výše chybí?

Jednu vadnou normu jsem úmyslně ve výše uvedených zákonech vynechal. A to Exekuční řád. Jeho podstata je až děsivě prostá. Nejedná se o normu, která by tu byla, aby plnila jakoukoli pozitivní službu pro společnost, ale aby primárně sloužila pro obohacování se dané skupiny kvazipodnikatelů. Přitom, co se společenské zakázky týká, se jedná o nesmírně důležitý zákon, který by měl chránit oprávněné a pomáhat jim zákonnými prostředky domoci se svých práv.

Avšak exekuční řád je nastavený tak, aby primárně sloužil exekutorům k jejich obohacování, a to na vrub jak oprávněných, tak i povinných subjektů. Nevím, jak jinak si vysvětlit zákonem trpěný střet zájmů exekutora, kdy on, jako podnikatel, má své konání v řadě případů nastaveno tak, aby primárně dosahoval zisku v podstatě díky pravomoci mu zákonem svěřené (když mu jsou v některých úkonech svěřeny pravomoci prvoinstančního soudu!). Tím myslím, že v řadě případů vydává, jako podnikatel, svá rozhodnutí (usnesení) primárně nikoli za účelem vymožení plnění pro oprávněného, ale toliko pro svůj zisk!

Pokud by se nějaký exekutor rozhodl toto mé tvrzení napadnout jako nepravdivé, rád si od něj nechám vysvětlit, v čem spočívá společenský přínos jeho konání v případech, kdy exekutoři vydávají exekuční příkazy k prodeji věcí jen proto, aby jimi následně pořádaná dražba věcí generovala výnos pokrývající pouze odměnu a náklady exekutora – tedy jeho zisk, aniž by takovým postupem získali jakékoli plnění pro oprávněného.

Je možné, aby byl zákon nadřazen právu

Jaký je společenský přínos takového konání?

Je zjevné, že takovým postupem exekutor zcela zjevně podniká mimo rámec skutečného účelu exekuční činnosti, tedy svého pověření. Jaký je společenský přínos exekutorova dalšího konání mimo rámec jeho skutečného účelu, kdy je mu umožněno nechat se najímat mimo svou obvyklou činnost jako dražebník, konající tzv. dobrovolné exekuční (!!!) dražby!? Jaký je společenský přínos dražby věcí povinného, pokud pak dražba nepokryje ani náklady samotné dražby (zpeněžení) a ty jdou v konečné fázi na vrub povinného? V čem spočívá společenský přínos takové účelové činnosti exekutora, pokud dlužník vstoupí do exekuce např. s desetitisícovým dluhem, nicméně v průběhu exekučního řízení je nucen zaplatit částky mnohonásobně vyšší jen z důvodu výše popsaného účelového konání exekutora?

Odpovědi na mé otázku jsou zřejmé.

Žádný společenský přínos. Bohužel ani společenská poptávka po výše uvedených (zdůrazňuji legálních!) aktech neexistuje. Proto nezbývá než konstatovat, že tu máme zákonnou normu, která je primárně nastavena, že umožňuje legalizovat až ve zrůdném rozsahu akty exekutorů, které nejsou nijak společensky přínosné. Tedy přínosné jsou, ale jen pro jednu konkrétní skupinku kvazipodnikatelů. A protože jsem zatím nenalezl žádného ,,soudního“ exekutora, který by mnou výše popisované možnosti alespoň jednou nevyužil (nezneužil), musím konstatovat, že na rozdíl od jiných skupin, postižených nekvalitními zákony, jsou právě exekutoři tou skupinou, která programově těží z nastíněných toxických ustanovení zákona, které takovou účelovou činnost umožňují.

A ještě je tu někdo...

Nedá mi to, abych se nezmínil ještě o jedné skupině podnikavců, kteří tu bezuzdně těží z nekvality české legislativy. Jsou to poskytovatelé ,,férových“ úvěrů. Nemohu napsat lichvářů, protože dle platné právní úpravy není lichvářem ten, kdo poskytne neúměrně nevýhodnou finanční půjčku dlužníkovi, ale jen ten, kdo poskytne půjčku osobě, která je prokazatelně v nevýhodném postavení (tedy ve stavu tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti). A tak se vlastně tímto oslím můstkem dostáváme zpět na počátek tohoto článku, kdy upozorňuji na to, že podnikatel (exekutor) pracuje ze své podstaty tak, aby primárně dosáhl co největšího zisku pro sebe; je pro něj tedy (z hlediska potenciálně generovaného zisku) mnohem zajímavější, pokud dlužník vstupuje do exekuce nikoli s počátečním dluhem (jistinou) např. 100.000 Kč, ale pokud, díky nelichvě (významem nezastropované RPSN úvěru), je takový dluh jako startovací částka pro vymáhání zhruba 300.000 Kč. Protože zisk 15% z vymožené pohledávky je pro podnikatele přeci mnohem výhodnější počítat z částky 300.000 Kč, než z částky 100.000 Kč.

Že by střet zájmů? A legální?

Výzva 2025 komplexně přenastaví exekuční řád, tak aby opět sloužil svému původnímu záměru – a to, korektnímu, konkrétnímu a transparentnímu vymožení pohledávky oprávněného, kterou má vůči povinnému a to nikoliv, jak je tomu nyní, kdy tato norma jak je popsána výše, slouží k obohacování exekutorů a nekalých poskytovatelů úvěrů.

Autor: Kamil Stupka, Editor: Daniel Krupka 
Publikováno: 6. 10. 2025