Děláme to doopravdy pro žáky?
V minulém týdnu se v Německé spolkové zemi Porýní-Falc rozhodli, že na školách zakáží neohlášené texty s odůvodněním, že škola nemá být místo, kde se na děti vytváří tlak a že škola by měla být místo, kde se žáci cítí spokojeně. V České republice to závisí na pravidlech dané školy. Ze své praxe mohu potvrdit, že jedeme ve stejné lince jako ve zmíněné spolkové zemi. Pojďme se teď podívat, jaké to má z mého pohledu následky. Je pravdou, že žáci jsou méně stresovaní, ví, kdy se na co připravit a jsou celkem v pohodě. Na druhou stranu sami žáci přiznávají, že se učí pouze na dané avizované testy a zbytek vypouštějí. To následně zapříčiňuje, že rychle učivo zapomínají, protože si ho průběžně neopakují, využívají jen krátkodobou paměť a dlouhodobá paměť strádá. Dalším negativním projevem je snižování stresové hladiny. Žáci neumí pracovat pod stresovou situací a hroutí se před každým problémem. To už se projevuje i u nás. Možná jste již zaslechli pojem „sněhové vločky“. Přispívá k tomu i ochranitelské chování rodičů, kdy za žáky řeší i nejbanálnější věci.
Dobrý den,
já vidím tradičním přístupu k výuce na ZŠ tyto hlavní problémy:
1. Velký rozdíl v geneticky podmíněných schopnostech žáků. Pokud učivo a jeho výklad a zkoušení/ známkování přizpůsobíme těm +- 20% inelektově nadprůměrně disponovaným, ostatní jsou ve stresu nebo rezignují. A přitom by stačilo v prvních (4?) letech přizpůsobit výuku jim. Při tom bych uplatnil principy tzv. waldorfského systému. Nechci zde zabíhat do podrobností, ale ten kultivuje celého člověka, obě mozkové hemisféry, rozum i cit, soutěž i spolupráci, znalosti i zručnost, a množství informací přizpůsobí těm, kdo jsou orientováni manuálně (a mimochodem řemeslníky naše země potřebuje strašně moc). Tento styl neuškodí ani "intelektuálům"; a ti by po čtyřech až pěti letech pokračovali na víceletých školách ...
Toliko nastínění problematiky ve stručnosti.
Vážený pane Ticháčku, děkuji za komentář, i když není úplně k textu. Text je zaměřený na tlak médií, některých zákonných zástupců a některých neziskových organizací na snižování nároků na žáka. Snižováním nároků myslím tím, zvládání stresových situací, vlastního organizování času a přípravu na vyučování.
V dnešní době je veliká snaha o individualizaci, tzn. posuzování žáka jako jednotlivce a hodnocení vlastního pokroku. Samozřejmě při písemných pracích se učitel orientuje v nějakém rozmezí pro známku, ale i test je tvořen tak, aby mohl odpovědět každý.
Zatím jsem se nesetkala s možností, že by se někdo známkově přizpůsoboval intelektově nadprůměrně disponovaným (jak je nazýváte), spíše bohužel naopak. Staráme se o ty poslední z posledních, snažíme se je dotáhnout alespoň na nějakou úroveň na úkor výše zmíněných.
A školský systém je v naší republice naštěstí různorodý, takže si každý může vybrat, co mu vyhovuje. Jsou zde i školy typu Montessori, Waldorfské, církevní nebo i lesní. Každému dle jeho chuti. Nechceme se dostat do situací, kdy budeme přikazovat, kdo kam má chodit. Někomu naopak může klasické školství vyhovovat.